Zpátky ke kořenům.

22.01.2017

Co se nám to na trhu s interiérovými vůněmi děje?

Jak se dalo předpokládat, svět dostává rozum a vrací se ke kořenům.

Dělo se to, děje se to a docela jistě se to bude dít znovu.

Máme to už tak dáno, že se snažíme vždy věci, které jsou nám předloženy přírodou, vzít do svých rukou a vylepšovat je.

Pokud vztáhneme celý problém dnešního článku na svět vůní,
pak je to myšleno takto: příroda stvořila růži.
Do vínku jí dala ostny, krásu, vůni.
Nezaměnitelnou vůni.

Člověk přišel, přivoněl a naučil se z okvětních plátků extrahovat její vůni, aby ji uschoval a mohl si ji připomenout kdykoli si zamane.

A nebyl by to člověk, aby nezačal vymýšlet hlouposti.
Ale jak již bylo řečeno, máme to v nátuře.

A tak se k růžím přikápla kapka citrusu, přihodila se kapička toho a onoho ... a tak to šlo dál.
Nakonec se stalo, že v původním záměru tvůrce parfému, nikdo růži necítil.

Úpravám však není konec.
Ne ne. Je už v lidské povaze věci komplikovat a vylepšovat a ve světě vůní je to stejné jako v kterémkoli odvětví.

A protože už nikdo pořádně neví, že původním základem kompozice byla růže, je třeba vůni nějak nazvat: Mystická, Dech večerních růží, Navždy jen tvá atp.

V parfumářství je to jev naprosto běžný a pro svoji variabilitu žádoucí.
Ve světě interiérových vůní se ale začínáme setkávat s požadavkem jednodušších kompozic.

Svět interiérových vůní se jednoduše odrazil od extrémně komplikovaných směsí a vrací se ke svým základům.

Mohli bychom to celé shrnout do slůvka comeback.

Vzpomeňme například vůni konvalinky.
Tato klasická nasládlá vůně slavila v novodobých dějinách v meziválečném období a pak po válce.
S nástupem šedesátých let pomalu ustupovala do pozadí a konvalinková vůně se stala spíš synonymem pro zašlé časy.

No vida, koukněte na konvalinku, jak statečně dobývá svět (pokolikáté již?)

Karafiát ještě na svoji satisfakci čeká, ale jistě to nebude trvat dlouho. Vsaďme se :)

Podobnými propady si prochází všechny vůně.

Kupříkladu vůně typu chypre.

Naše babičky měli tuto vůni většinou schovanou v toaletních stolcích pro příležitosti obzvlášť významné.

Díky jim také, po otevření takového stolku, na nás dýchla nádherná vůně časů, které se už nevrátí.
Kdo ví, kdy se zase objeví typicky chyprový tón.
(IFRA použití větvičníku minimalizovala v parfémech na minimum a tak už asi nikdy L. Tato rostlinka sice má nádhernou zemitou vůni, ale bohužel může vyvolávat alergie. Jak to ty naše babičky přežili?)

Ale zpět k tématu.

Přední výrobci prostorových vůní se vrací k základním kamenům - ubírají na komplikovanosti, přidávají na pachové ohraničenosti a identifikovatelnosti.

Můžeme se samozřejmě ptát, proč se toto začíná dít. Názory se různí a výkladů je mnoho.
Jedni se přiklánějí k tomu, že náš svět začíná být přehlcen a lidé chtějí opět získat pevnou půdu pod nohama.
Druzí oponují, že složité vonné kompozice na sebe strhávají pozornost a tím vyvádí návštěvníky ze stability, protože klient neví, co vlastně cítí...

My se přikláníme k názoru, že člověk potřebuje mít jistotu identifikovatelného vjemu a potřebuje tyto vjemy umět zařadit.

Celý náš svět je uzavřen do poznávání a skládání příběhů.
Všichni potřebujeme nové vjemy, ale také je potřebujeme umět zařadit do našich příběhů, které se nám zapisují v paměti.
Bez těchto emočních vzorců nejsme schopni existence.

Příliš komplikované vonné směsi pro interiér se snaží udělat tuto práci za nás. A co se stane, když člověku okolní svět začne něco vnucovat a vlastně mu tak trochu předžvýkávat stravu?

Vzbouří se. I to máme ve své přirozenosti.
Chceme si sami srovnat v hlavě, která vůně doprovází náš příběh.
Chceme mít jistotu, že to, co cítíme, co nás doprovází životní situací, byť by to měla být jen návštěva toalety, že jsme schopni to rozeznat, procítit, zařadit...A proto se vrací zájem o méně složité vonné kompozice.
Proto lidé chtějí cítit citronovou kůru, vůni santálového květu a tabáku, jehličí, červeného ovoce...Proto jsme přizpůsobili sortiment požadavkům trhu a nabízíme takové vůně, které navodí požadovanou atmosféru,
ale nematou naše nosy.