Pachová identita prostoru.

22.01.2017

Jsou místa, která jsou nám důvěrně známá i se zavřenýma očima.

Kupříkladu nemocniční či lékařské prostředí.

Ještě ani nesedíme v čekárně a už víme, že je na blízku pomoc a úleva v podobě vlídné lékařky, hubaté sestřičky nebo příjemného doktora.

Náš nos nám zprostředkuje signály, které s sebou nesou jedny z nejsilnějších emocí, které jsou v nás zakořeněny od prvního nádechu. Ano, ať se nám to líbí nebo nelíbí, první nádech byl spojen s velmi silným prožitkem bolesti. A taky se nám to vůbec nelíbilo. Byla nám zima, bolelo nás všechno, s čím jsme na svět přišli a do toho se v naší mysli zapsala jedna z prvních vůní, kterou máme spojenu s bolestí a útrapami.

Všichni mi jistě rozumí.

Nemocnice prostě voní jako nemocnice.

A JE TO TAK DOBŘE!

Jen si zkuste vstoupit do čekárny ke stomatologovi s nateklou pusou a nos vám bude od vstupu tvrdit,
že vstupujete do borovicového lesa nebo se válíte v hromadě zralých pomerančů.

To o čem dnes mluvíme je "PACHOVÁ IDENTITA" a tu my (a nejen my lidé) k životu potřebujeme.

Všichni tvorové, kteří byli obdařeni čichem, se v prostoru orientují podle čichových zkušeností a není radno si s touto zkušeností zahrávat více než je zdrávo.

Přebíjet pachovou identitu prostoru je nesmysl.

Špatně zvolený typ vůně a její intenzita, nejenže pokazí výsledný dojem, ale dokonale zmate smysly klientů (v tomto případě pacientů) a vytvoří v nich vnitřní nepohodu.

Zmatené pachové pocity budou daleko za hranicí oslnění či záblesků světel.

Pokud je naším úmyslem, klienta vyvést z míry čichovým vjemem, pak vytváříme PACHOVÝ PARADOX (jahody v obuvi, káva na WC apod.), ale to je úplně jiná kapitola scent-marketingu a o té si povíme něco jindy.

Každá mince má ale dvě strany.

V našem případě je to bohužel emoce ze všech nejsilnější, které je člověk schopen a tou je strach.

Syndrom bílého pláště na pachové úrovni dokáže neuvěřitelná kouzla.

Opět jsme vzati na milost zkušeností.

Co jsme si u lékaře "užili" zůstává v paměti jako přibité a přestože je naše paměť milosrdná a my na TO nepříjemné časem zapomeneme, emoční náboj, který s sebou nese "vůně prostoru, kde se nám dělo příkoří" vyvolává emoční odezvy celý život.

A nyní se dostáváme k meritu věci: provonět či neprovonět.

Samozřejmě ANO. Ale s citem, opatrně a s rozmyslem.

Stručně řečeno: jsou místa, která mají svoji "vůni" a je dobré jim ji ponechat.

Lze však pomocí některých typů vůní ubrat na dramatičnosti prostoru.

Snížit emoční napětí, které s sebou prostor nese.

Rozhodně je ale na místě volit vůni tak, aby stále zůstávala v prostoru jeho pachová identita.

Pří výběru vůně například pro čekárnu u lékaře se přikláníme k vůním tzv. neutrálním na květinovém základu růží, pudrové, ale odlehčené, lze použít i dotek vanilky, levandule, jednoduše mýdlové tóny.

S ohledem na zaměření lékaře lze použít i dřevitý tón.

Ovšem rozhodně nechceme, aby byl pacient v čekárně prokrvován a excitován, takže se vyhneme cedru, mátě, jehličí apod. Naším úmyslem je pacienta zklidnit nikoli uspat, takže zapomeňte na heřmánkové tóny, ty mají příliš relaxační až dusivé účinky.

Pokud toto téma zaujalo, není nic snazšího, než nám napsat. My vám rádi doporučíme při výběru optimální vůně pro konkrétní typ prostoru a rádi vám poradíme, jakým způsobem lze právě ten váš prostor provonět.