... která je ze všech ta NEJ?

22.01.2017

Závěr Oliina a Arnyho letního módního speciálu patří vůni, kterou máme nejraději a která je ze všech ta NEJ.

Která to je?

No přátelé, na to si musíme, každý odpovědět sám.

Ta NAŠE vůně je prostě jen ta naše a nikdo jiný ji nemá.

My lidé si neseme informaci o všech vůních tzv. od kolébky.

Od prvního nádechu, kdy se dotkly molekuly vzduchu našeho dýchacího ústrojí, od této chvíle náš mozek zapsal tuto informaci včetně pocitu a emoce, které jsme cítili, a dělá to neúnavně dál až do posledního vydechnutí.

My lidé si neseme informaci o všech vůních tzv. od kolébky.

Od prvního nádechu, kdy se dotkly molekuly vzduchu našeho dýchacího ústrojí, od této chvíle náš mozek zapsal tuto informaci včetně pocitu a emoce, které jsme cítili, a dělá to neúnavně dál až do posledního vydechnutí.

Už od prvních chvil, kdy nás vložili do náruče maminky, nikdo nám nevymaže její vůni z naší mysli.

Stejně tak naši blízcí přesně rozpoznají naši vůni. Nikdy, nikdy prosím nelze považovat pach druhého člověka za nechutný, špatný, nevalný... můžeme si pomyslet něco o nemytém těle, krepsilonových ponožkách či nedostatečné hygieně, ale věřte, že jsou tací, kterým ten druhý člověk voní.

Například: pocení je přirozený ochranný a ochlazují prostředek našeho těla, a pokud se dáma v reklamě v tramvaji hroutí u madla, že pán nad ní je cítit v podpaží, pak je to hrubý nonsens.

Na tomto typu pachů stojí celý náš svět, naše chemie lásky, namlouvání, dobývání...

Ten "páchnoucí" pán má doma třeba manželku, která se do jeho upocené náruče schoulí a ON jí bude vonět, jak sedmikvítek. Paní v tramvaji prostě ten pán nevoní.

Parfumér, který by dokázal extrahovat tuto univerzální "vůni", tedy živočišný pach, by dostal Nobelovu cenu.

Umíme extrahovat vůni květů, rostlin, dřevin atd. Mnozí z nás znají román Parfém a jistě si udělají obrázek, o čem je nyní řeč.

Velmi lapidárně řečeno, když ti druhý nevoní, provoň své okolí tak, aby ses nemusel "trapně" hroutit nad jeho pachem.

Zde se dotkněme tzv. pachové identity a stopy.

Zní to učeně, ale je to velmi jednoduché. Kupříkladu jdete k sousedce na kávu. Už u dveří váš nos ví, ke komu jdete. I kdyby stokrát u dveří voněla ta káva, budete vědět, u koho jste a tuto vůni budete mít spojenou s rodinou, ke které přicházíte. To je pachová stopa.

Na stole je káva. Je vám příjemně, klábosíte a ejhle, musíte navštívit toaletu, kde se setkáte s neznámou vůní. Doptáte se na zmíněný produkt a hned si koupíte. A? Vůbec nic. Jak je možné, že to u známé tak krásně vonělo a u vás je to docela nepříjemná "voňka", která skončí po pár dnech v koši.

Jak je to možné? Je to dáno pachovou identitou a pachovou kotvou. Daná vůně byla vhodná v kompozici, která se vytvořila smísením pachu prostoru a produktu. Ten vonný produkt za to prosím nemohl. Pokud se jeho vůně smísila s pachem vašeho prostoru, narušil tzv. pachovou kotvu, kterou v sobě nosíte a pachovou identitu a vám přirozeně vadil. Jistě se tomuto tématu budeme někdy věnovat obšírněji, nyní jednoduše víme, že to, co je nám příjemné jinde, nemusí být vůbec příjemné u nás.

Před použitím vonné kompozice je potřeba přemýšlet, zkoušet a ladit.

Jedna zvláštnost, kterou jsme si nechávali na závěr - zkuste si vybavit vůni, čehokoliv.

NE. Přátelé, nejde to.

Cokoliv se odehraje na naše vědomé přání, pak je to vždy buď vjem obrazu,
někteří z nás slyší známý hlas, těch je málo, kinestetičtí vnímavci dokáží vytvořit představu dotyku...
vybavit si vůní tak, abychom ji opravdu cítili, nelze.

Zkuste si to. Představte si vůni jehličí.

Co cítíte?
Jen to, co je okolo vás. Můžete si jehličí představit, můžete si ho vizualizovat, můžete si vybavit vzpomínky, které s ním souvisí, ale jeho vůni si na rozkaz nevybavíte. Náš mozek za vědomého vnímání nedokáže. Chrání nás.

To by byl život, co? Ráno vstanu a řeknu si: ... tak a teď chci cítit vůni kávy.

Nene, kdepak. Vůni kávy ucítíte opravdu jen, pokud ji někdo v blízkosti uvaří, nebo ji okolí zprostředkuje.

Jestliže jsou pachy kolem nás schopny zapisovat se nám do paměti, vytvářet a dotvářet naši náladu, jde vždy jen o jednocestný proud informací. Obráceně to neumíme.

Co ovšem umíme je, obklopit se vůněmi, které vyvolávají tu odezvu, kterou od nich očekáváme. Tak jako všechno na světě, jsou i vůně individuální - líbí nelíbí. Příjemná nepříjemná, zajímavá nudná, fádní.

Někdo holky druhý vdolky. Jeden by se "umlátil" po levanduli, druhého dusí a nemůže ji cítit, další nedá dopustit na temné orientální žhavé tóny ambry a pižma, jiný se při představě chystá omdlít.

A HELE - při představě.

Neříkali jsme si náhodou, že si vůni představit neumíme...?

Ano, když řekneme, že si představíme vůni, pak dojde ke spuštění emočních a paměťových informací. Kupříkladu syté až těžké akordy si já osobně spojuji s kolegyní, která vždy krásně voněla právě těmito parfémy, a dokonale k ní seděly. Necítím orient, vidím před sebou příjemnou elegantní paní, která razila heslo, čím těžší vůně, čím svůdnější tóny, čím víc orientu, tím lépe... prosím a má citrusově zeleno čajová vůně, kterou bych mohl i obědvat, se jí zdála nevýrazná, sice příjemná, ale slabá... no prosím, a já se tím skoro polil.

My, kdo se věnujeme olfaktorickému marketingu, máme jednu ohromnou výhodu : víme, že existují určité vůně, které lze zařadit do skupin a podskupin a my víme kde je lze nebo naopak není možné použít.

Seznámili jsme vás s vůní okurky, melounu, pomeranče a dalších dílčích vonných tónů, které mívají očekávané odezvy okolí a, i když toto slovo nemáme rádi, jsou tzv. univerzální.

Víme, jakou vůní přilákat zákazníka k určitému typu obchodu, známe předpokládané reakce, jaké ta která vůně vyvolá a jak bude okolí reagovat. Dokážeme doporučit vůni pro konkrétní typ, využití a vytížení prostoru.

Není nic snazšího, než si nás vyzkoušet.

-Olie_Arny-